Angličani na našem gymnáziu
Již počtvrté na naší škole probíhá studentská výměna se severoanglickou školou v Kirgby Stephen. Během velikonočních prázdnin jsme hostili anglické studenty s jejich učiteli u nás, koncem června se naopak budeme těšit na zážitky z Anglie.
Přečtěte si následující článek o výměně očima Anežky - jedné ze studentek.
Ve čtvrtek 28. 3. si naši ostatní spolužáci oddychli, že pro následujících pět dní neuvidí školní budovu, ale my jsme se do školy vydali hned první den velikonočních prázdnin. Ale s mnohem větším očekáváním, než jako bychom šli na normální vyučování. Přijížděli nám naši English partners!
Po půlhodině strávené nervózním očekáváním toho, co přijde, tedy, lépe řečeno přijede, se TO konečně objevilo. Autobus prázdný (spíš by se sem hodil výraz plný, ale s přihlédnutím k faktu, že Angličanů přijelo jen pět, a jediný, kdo je doprovázel, byli Jejich dva profesoři, náš pan profesor Sýkora a pan řidič…) Angličanů. Nás Čechů bylo deset.
Protože jich bylo jen pět, všichni se znali, měli se rádi a i pro nás bylo snazší se s nimi rychleji seznámit.
Když vystoupili z autobusu, každý z nás natěšeně očekával, který z nich je ten „jeho“. To jsem poprvé viděla svoji Ellie, malá, drobná, roztomilá, spíš tak aby se bavila s mým mladším bráchou, honilo se mi hlavou. Při cestě domů, jsem se jí ptala snad na všechno, co vás jen napadne. Kolik jí je, kolik má sourozenců, co jí baví, jaká byla cesta, kde bydlí… A po zjištění, že mi na všechno odpovídá jedním slovem jsem si říkala, že to teda bude něco.
Ve čtvrtek jsme prošli Nymburk skrz naskrz s Ellie a Jess. A v pátek ráno jsme odjeli do Rokytnice. Víc než moje slova, vám celou situaci osvětlí facebookový status Becky „hello people of the UK hey i have some updates from the czechh repuubbliccccccc yay: number one, i am officially the worst cross-contry skiier to walk /or fall/ this Earth, number two, czech people think the cumbrian accent is extraordinary, and thirdly, i cannot quite grasp time change, especially when we are an hour ahead and that confuses matters waaaaay too much
ALSO IN THE CZECH REPUBLIC THEY SAY CIAO. THEY SAY CIAO
we will be flying back on thursday yay see you sooooooon“
A když nastalo pondělí, den kdy si každý mohl dělat, co chtěl, většina z nás ukazovala Angličanům naše zvláštní velikonoční tradice a odpoledne jsme se téměř všichni vydali do Prahy na film, který byl naštěstí s anglickým humorem, takže se všem našim Angličanům líbil. A to už jsem tak nějak cítila, že loučení s Ellie nebude tak lehké. A po úžasném úterku stráveném návštěvami hodin angličtiny, sportem, návštěvou naší music school a večerním hraní her už mi Ellie přirostla k srdci tolik, že jsme si celý úterní večer říkaly jenom „I can’t believe that tomorrow is the last day!“ „I am not leaving, Aneska“ „No, you can stay here Ellie, forever.“
Ve středu se vydali do Prahy, a pár z nás tu zůstalo, aby jim připravilo rozlučkový večírek. A když večer přijeli, zažili jsme jeden z nejlepších večerů mojeho života. A nešly jsme s Ellie spát, dokud jsme nebyly úplně dead. A místo toho jsme se koukali na náš společný (!) nejoblíbenější seriál. A když jsme je ráno museli tak brzy odvést k autobusu, byli jsme rádi, že s nimi můžeme strávit ještě cestu do Prahy, a potom už jen LOONG HUGS, crying, goodbye in June. I miss them so much.
Anežka Literová
