Světlezelená vzpomínka
„Ráno ve čtvrtek 13. února 1997 bylo sychravé. Nad horizontem se válely temné mraky, krajina byla flekatá olezlými zbytky sněhu. S Jirkou Černým jsme jeli do Prahy na poslední rozloučení s naším panem spisovatelem. Před obřadní síň krematoria ve Strašnicích jsme se dostavili brzy. Vzpomněl jsem si na mistrovu větu: Buďte na lidi hodní, nebo vám nepřijdou na pohřeb. Přišli! A bylo jich hodně.“
…zazněl dnes ze školního rozhlasu úryvek z knihy „Světlezelené chvilky s Hrabalem“. Četbou kapitoly „Poslední rozloučení a smutné borovice“ jsme si s autorem knihy, panem Janem Řehounkem, připomněli dnešní výročí úmrtí Bohumila Hrabala.
Hlas pana Řehounka nebyl ale jediným hlasem, který dnes vstoupil do školních lavic. Díky dochovaným nahrávkám zazněl i hlas samotného Bohumila Hrabala. A tak slavný spisovatel jako by na chvilku ožil a osobitým způsobem naplnil slova z nekrologu pana profesora Františka Dvořáka: „Bohumil Hrabal nezemřel, pouze přestal psát.“
