Sezóna DofE expedic úspěšně zahájena!

První zkouška nás potkala už na nymburském nádraží, kdy jsme sice byli na správném nástupišti, ale nastoupili do špatného vlaku. V posledních minutách jsme však přestoupili. Od té doby, už nás z hlediska dopravy nic nezastavilo.

 

Hned po výstupu v Blansku jsme zahájili sbírání kešek, což bylo tématem naší expedice. Z celkového počtu deseti kešek jsme jich našli sedm. Po zdolání několika kilometrů trasy a zákeřného kopce, jsme na vlastní oči uviděli propast Macochu, u které jsme se společně vyfotili. Poté jsme došli do Ostrova u Macochy, kde nám dovolili spát na fotbalovém hřišti. Připravili jsme si večeři (párky s chlebem) a díky starostovi, který byl moc milý, jsme měli přístup do sokolovny, kam jsme si mohli dojít na záchod. Postavili jsme stany, povídali si a hráli Černé historky.

Druhý den jsme si po probuzení ohřáli čaj, sbalili si všechny věci a vyráželi na naše další nocoviště: Protivanovský rybník. 

Procházeli jsme městečkem Sloup, u kterého jsme si uvařili naše expediční jídla a pozorovali jeskyně a další krásy tamního prostředí. Na chvíli nás zadržel déšť, který po pár minutách přestal. To jsme ještě netušili, co nás čeká a nemine. Kolem čtvrté hodiny začalo neúnavně pršet a přestalo až po dvou hodinách. Celou tu cestu jsme šli lesem a loukou. Každý z nás měl v botách vlastní soukromou koupel, proto si myslíme, že nikdo z nás na takový zážitek nikdy nezapomene. Po příchodu k rybníku jsme unaveně popadali k zemi a po pár minutách začali stavět stany. Naštěstí již nepršelo, ale i tak některé z nás čekala nepříjemná zpráva potom, co jsme vybalili věci z batohů - mokré oblečení i spacáky. Další členky se musely vypořádat se stanem, který i přesto, že se nazýval nepromokavý, svoji funkci řádně neplnil. Byly ale šikovné, a tak postavily provizorní plachtu pomocí klacíků. K večeři jsme se zahřáli kuskusem se zeleninou. 

Třetí den ráno jsme se ohřáli ovesnou kaší a vydali se do cílové stanice. Za sychravého počasí nám zbývalo 5,5 kilometru, které jsme za krátkou dobu ušli. V Malém Hradisku jsme byli už v 11:30, a tak jsme měli čas uvařit si oběd. Autobus nám odjížděl v jednu hodinu a my se pomocí několika vlaků dopravili až domů.

 

Za celou naši posádku chceme moc poděkovat paní prof. Martínkové a panu prof. Rajovi, kteří pro nás byli oporou a se vším nám byli ochotni pomoci. Děkujeme!

 

Adéla Havlinová 2A