Projektový den Bohumila Hrabala očima studentů tvůrčího psaní

Požádal jsem několik z nich, aby krátkým publicistickým článkem přiblížili své zážitky z tohoto dne. Sešly se mi texty v podobě prostých zpráv, reportáží i jedna recenze na filmové zpracování Hrabalova díla. Vzhledem k tomu, že každá třída měla akci pojatou odlišně, rozhodl jsem se, že jednotlivé příspěvky seřadím podle ročníku, v němž studenti jsou. Přeji zajímavé čtení.

Martin Machurka  

Bohumil Hrabal aneb literatura neumírá (Jakub Motl, 1A)

Je středa 30. 3. 2016 a na naší škole probíhá projektový den na uctění výročí narození Bohumila Hrabala. Mnoho žáků se na tento den těší a jsou připraveni na nadcházející událost. Na začátku dne všichni vstupují do školy, jež je pojmenována po tomto autorovi, a začíná jim program na dnešek. Všichni spolužáci využívají chvíle na zjišťování informací ohledně spisovatele, který se sice zrovna dvakrát nevyjímal mezi nejprospěšnějšími žáky, ale svojí pílí a nápady se proslavil, a překvapeně nad ním klopí zrak.

Po zábavném přivítání vycházíme ze tříd a čekáme na hlavní událost dne. Atmosféra se dá doslova krájet před očima, zní tu příjemná hudba, žáci tiše stojí na místě a vyčkávají, co se bude dál dít. Na místo přišli velmi vážení lidé jako pan ředitel Jiří Kuhn, ředitel zdejšího pivovaru Ing. Pavel Benák i tvůrce pomníku MgA. Josef Oplištil. Při této příležitosti se tu sešlo i několik bývalých maturantů školy. Slova se chopil ředitel, žáci se ztišili, stejně tak i hudba, a pronáší povzbuzující řeč na počest spisovatele Bohumila Hrabala. Poté přichází tvůrce pomníku, také s několika slovy ke spisovateli. Pak následuje ředitel pivovaru. Po chvilce všichni čtyři páni přistupují k plátnu. Napětí se zvyšuje. Odkrývají plátno a ozývá se ohlušující potlesk, s menším radostním zavýskáním. Nakonec se mnoho žáků diví podobě pamětní desky, ale někteří pochopili, že se jedná o zpodobnění knihovny, kterou Bohumil Hrabal měl tak rád.

Po této události se rozcházíme do svých tříd a oslavujeme odhalení desky a výročí Bohumila Hrabala.

Projektový den Bohumil Hrabal (Karolína Králová, 1A)

Naše gymnázium nese jméno podle Bohumila Hrabala, není se tedy čemu divit, že zde ve středu 30. 3. proběhl projektový den. Připomněli jsme si tak 28. březen roku 1914, kdy se Bohumil Hrabal narodil.

Pro každou třídu bylo pojetí dne jiné, vždy však nějak spjaté s Hrabalovým životem a dílem. Naše třída 1.A strávila první tři vyučovací hodiny díváním se na film natočený Jiřím Menzelem podle Bohumila Hrabala. Ano, správně jste uhodli, že je řeč o Českým lvem oceněném filmu: Obsluhoval jsem anglického krále.

S naší profesorkou na češtinu jsme během filmu doplňovali pracovní list s otázkami vztahujícími se k ději.

Zabývali jsme se jednotlivými etapami života hlavního hrdiny Jana Dítěte. Krásná ukázka toho, že jednou jsme dole a jednou zase nahoře. Dále jsme sledovali vývoj postavy, co se myšlenek a vlastností týče. Přišlo mi zajímavé, jak dokázal uvažovat o penězích a o lidech z vyšších vrstev. Sám se jedním z nich stal, ale rychlý výstup byl odměněn ještě rychlejším pádem. Hlavní hrdina filmu se nakonec dokázal postavit tváří v tvář sobě samému.

Většina mých vrstevníků reagovala na film kladně. Mně osobně se film také docela líbil.

Obsluhoval jsem anglického krále (Nikol Kopecká, kvinta A)

Film „Obsluhoval jsem anglického krále“ ve mně zanechal smíšené pocity. Nevím, jak přesně jej ohodnotit. Hlavní hrdina, Jan Dítě, mě zmátl nejvíce. Nevím, co si o něm mám myslet. Dítě je hodně zakomplexovaný ze své výšky a neustále má potřebu lidem dokazovat, že zvládne to, co oni. Proto si také vytýčí sen: stát se milionářem. Zpočátku působí jako celkem sympatický, nadějný mladík menšího vzrůstu se spoustou snů a barvitou budoucností. Často mění zaměstnání v různých luxusních hotelích, kde pracuje jako číšník. Poté se ale zamiluje do Lízy, Němky, jenž naprosto souhlasí s filozofií Hitlera. Od této chvíle se Dítě chová jako zrádce a kolaborant. Na její doporučení Dítě začne pracovat v hotelu, kde připravují árijské dívky na početí nových blonďatých Němců. Když se blíží konec války, jeho žena Líza zemře při požáru Hotelu, ale Dítěti po ní zbyde kufřík se známkami, za které si po válce koupí hotel Tichota, kde kdysi pracoval, a přejmenuje ho na Hotel Dítě. Čímž si splní sen a stane se milionářem.

Dítě je tak trochu dětinský, o čemž jsme se přesvědčili ve scéně, kdy si lepí své peníze na zeď, aby všichni viděli, jak neví, co s penězi. Poté následuje scéna, kdy se Dítě v podstatě dobrovolně pošle do vězení, jen proto, aby mu bylo uznáno, že je milionářem. A tak si tedy Dítě odsedí patnáct let ve vězení, konečně šťasten, protože je mezi svými. Je jeden z milionářů.

Filmové zpracování knihy se mi velmi líbilo. Celým filmem se nesl zvláštní nádech krásy a ironie života. Také musím ocenit smysl pro detail. Myslím, že tvůrci dokonale zachytili Hrabalův styl psaní. Z některých scén čišelo „hrabalovské“ kouzlo natolik, že jsem měla skoro pocit, že před sebou vidím samotnou knihu.

Film můžu vřele doporučit všem milovníkům knih Bohumila Hrabala.

Jazykový den Bohumila Hrabala v sextě A (Hana Řeháková, sexta A)

Třída sexta A nebyla ze dne Bohumila Hrabala tak nadšená, jak se od ní očekávalo, ale nakonec vše dopadlo dobře.

Ve středu 30. 3. jsme zapojili své jazykové vědomosti do oslav 102. narození pana Hrabala a ve francouzské i německé části třídy jsme překládali scénu z filmu Postřižiny, který byl natočen podle stejnojmenné knihy Bohumila Hrabala. Protože film všichni dobře znali, bylo to pro nás zábavné. Nejenom že jsme se naučili spoustu nových slovíček s frází, ale také jsme zdokonalili své schopnosti v programu Movie Maker při vkládání titulků do scény. Naše jazykové výtvory jsme poté porovnali s originálními překlady a ujistili se o tom, jak výborné znalosti francouzštiny a němčiny máme.

Reportáž z pivovaru (Petr Touš, 3A)

V rámci projektového dne Bohumila Hrabala na naší škole se studenti předmaturitního ročníku vedeni profesorkami Bubeníkovou, Stojarovou a Drlíkovou vypravili na exkurzi do Pivovaru Nymburk, kde Hrabal několik let bydlel, protože zde pracoval jeho otec, a odkud čerpal náměty pro jeho pozdější kariéru spisovatele.

Cestou do pivovaru, nacházejícího se na opačném břehu Labe než naše škola, jsme prošli i kolem vily rodiny Hrabalových, kterou rodina vlastnila až do roku 1970, kdy byla prodána a přebudována na ubytovnu. Nevěnovali jsme jí ale přílišnou pozornost, protože náš cíl už byl nedaleko. U brány si nás rozdělili dle tříd a každá skupina dostala svého průvodce, jednoho z místních zaměstnanců. Teoreticky by to byla nejlepší volba, vždyť kdo jiný nám mohl vykládat o výrobě piva lépe. Kupříkladu náš průvodce ale mluvil příliš potichu.

Postupně jsme si všichni prošli postupem výroby. Začali jsme ve sladovně, kde se připravuje slad, tj. semena ječmene, která byla nejprve ponořena ve vodě, poté vysoušena a zbavena klíčků. Tento samotný proces zabere několik dní. Výroba piva je náročná a zdlouhavá záležitost. Pak jsme pokračovali do samotné varny, kde se slad míchá s chmelem a probíhají zde různé procesy čištění od usazenin. Tady se obzvlášť projevil problém s tichým výkladem. Mladinová pánev, kde se slad vaří s chmelem, totiž vydávala pro někoho až nepříjemný vysoký zvuk a v prostoru omezeném přítomností jednotlivých přístrojů nebylo lehké najít místo, kde byste zajímavé vyprávění zřetelně slyšeli. Po horku ve varně jsme se přesunuli do chladu v takzvané spilce. Tady se pivo (v této fázi označované jako mladina) míchá s kvasnicemi. Ty poté zpracovávají cukry na alkohol a oxid uhličitý, zatímco pivo odpočívá v obrovských ochlazovaných kádích. Pokud byl ve spilce chlad, pak ve sklepě byla vyloženě zima. Spolužačka mě dokonce poprosila, abych jí půjčil svoji čepici. Tady se pivo nechává odležet v ležáckých tancích, kterých má pivovar celkem osmdesát pět. Na délce času v tanku závisí také počet stupňů, kterými je pivo označeno. Čím déle se nechá uležet, tím více stupňů má. Pivovar Nymburk vyrábí devíti až dvanáctistupňová piva. V dnešní době jsou populární i ochucená piva a tak ani náš pivovar nezůstává pozadu se svým vlastním čokoládovým pivem. Chvíle v zimě však stály za to, protože poté přišla nabídka čerstvý výrobek ochutnat.

Tím prakticky skončila prohlídka výroby. Pak jsme se už jen podívali na plnící linky, kde se pivo stáčí do skleněných lahví či plechovek. Nakonec jsme se vyfotili před kamionem Postřižinského piva a vydali se na cestu zpět do školy.

Nevšední zážitek v pivovaru (Dominika Tanglová, 3A)

V rámci Hrabalových dnů jsem se spolu s mojí třídou a třídami 7A a 7B se vydala na prohlídku Nymburského pivovaru. Po první hodině jsme se všichni shromáždili ve vestibulu školy a čekali na vyučující. Ti přišli se zvoněním, a tak jsme mohli jít. Nejdříve však bylo nutné zkontrolovat, kolik nás vlastně jde. Naší třídu se pokoušela spočítat paní profesorka Bubeníková. Chtěla využít techniku z táborů, ale mí spolužáci jsou pravděpodobně na tohle příliš chytří a tohle vůbec nepochopili. Po urputném boji jsme se dopočítali ke správnému číslu a mohli jsme začít stíhat ostatní třídy, protože nám mezitím trochu utekly. A jelikož jsme neznali nikdo přesnou cestu, museli jsme si opravdu pospíšit. To očividně nevědělo více lidí než my, protože se z ničeho nic vedoucí skupinka oddělila a šla směrem k nádraží, ale zbytek pokračoval rovně. Naštěstí jsme je odradili od zdlouhavé cesty a přidali se k nám. Když jsme zdárně překonali Labe, čekala nás už jen přímá cesta k pivovaru.

Za chviličku jsme se konečně dostali k vrátnici, kde už na nás čekali průvodci. Shromáždili jsme se před vstupem do sladovny. Tam jsme se rozdělili na tři skupiny, abychom si výklad a prohlídku náležitě užili.

Naše skupina šla jako druhá. Průvodce nás nejdříve zavedl do sladovny. Tam nám ukázal, kde se nechává naklíčit ječmen a jak celý tento proces vlastně probíhá od přivezení ječmene až po jeho zpracování v pivu. Tam kde jsme většinu času stáli, byla celkem zima, ale to se dá omluvit tím, že zrna potřebují větší chlad než my.

Pak jsme přešli přímo do varny piva. Bylo tam na rozdíl od sklepa nádherně teplo. I zde nám průvodce povykládal, jak tam pivo přesně vaří a přesouvá. Mohli jsme dokonce nakouknout přímo do jedné nádoby, kde se napouštěla mladina. Tam jsem se naposledy ohřála a šlo se dál.

Další zastávkou bylo místo, kde se uskladňovalo pivo v tancích. Tam už mrzli všichni, byly tam pouhé 4 stupně. Byly tam rozličné druhy a všichni byli nedočkaví, až ochutnají to nejčerstvější, co může být. Hned po výkladu jsme vyčepovali dva korbely poctivé nefiltrované dvanáctky a vyšli jsme s nimi ven, protože už všichni opravdu mrzli. Venku už se mohlo poklidně koštovat. Bylo to opravdu výborné.

Teď už nás čekala jen poslední zastávka a to stáčírna. V té jsme se už dlouho nezdrželi, protože se vše dalo pozorovat z jednoho místa a vše se pořád opakovalo. Po chvíli jsme opustili stáčírnu do plechovek a šli jsme se ještě kouknout do stáčírny do lahví. Tam to bylo zajímavější, protože jsme se mohli ptát i přímo lidí na lince a tak získat i informace odsud. Pan průvodce již před vstupem sem avizoval, že jeho znalosti končí opuštěním budovy s tanky.

Po nádherné ukázce postupů a ochutnávce jsme už museli jít zpátky do školy. Nesměli jsme však zapomenout na jednu nejdůležitější věc, a to naše oblíbené focení. Našli jsme si úžasné místo, před kamionem s příhodným nápisem „Postřižinské“. Jeden ze zaměstnanců byl tak ochotný, že nás vyfotil, a tak máme na tento nevšední zážitek i památku.

Pokud se tam někdy dostanete, máte se opravdu na co těšit.