Meridián 2011

Na cestu jsme se vydali ve čtvrt na devět. Již zanedlouho přišlo na řadu přesné odměřování patnáctého poledníku. Každý, kdo měl u sebe něco na  změření poledníku, se přel s ostatními o jeho poloze. Někteří členové se uchýlili k určení poledníku podle přírodních bodů např.: strom nebo keř. Nakonec se všichni shodli na průměru stanovených míst a uznané místo označili pro příští roky malým klacíkem v zemi. Zda ho tu najdeme i příští rok, to nikdo neví. Po překročení pomyslné čáry, jsme pokračovali v cestě. Naším dalším cílem byla elektrárna v Hradištku. Bránu nám otevřeli hned po příchodu prvních účastníků. Přešli jsme ve zdraví zdymadlo, dokonce ani kočárek nepřišel k úhoně. Přes Hradištko jsme zamířili až k Hrabalovým stromům. Jako první jsme dorazili na místo, kde stávala Švarná Tonka. Odsud jsme pokračovali k borovici Krásné Pepině.

V Kersku jsme se setkali s další skupinou naší výpravy. Po dobrém obědě část skupiny už tradičně zabrousila do ateliéru Kuba a zbytek na ně diskrétně čekal před galerií. Potom jsme se společně vydali alejí č. 8 a cesta nás dovedla k hřbitovu u Hradištka, kde jsme navštívili hrob spisovatele Bohumila Hrabala. Též jako každý rok vznikla před hřbitovem diskuze o tom, kolik má pan Hrabal na svém hrobě soch koček. Účastníci sporu se neshodli na žádném konkrétním výsledku. Nakonec jsme se dozvěděli, že jich tam je víc než vloni. Zbytek cesty už proběhl v naprostém klidu, až na koupel čtyřnohého mazlíčka v jezeře u Píst.

Oficiálně byl Meridián zakončen v hostinci u Kyselů, kde se rozdávaly diplomy a sladké odměny. Někteří měli na svém diplomu napsáno, že ušli (případně ujeli v kočárku) třicet kilometrů, jiní patnáct. Rekord v počtu zdolaných kilometrů získal pro letošní rok Čip, pes jednoho z účastníků, podle odhadu uběhl 107 kilometrů bez jediné známky únavy. 

Do Nymburka jsme se dostali snadno, z Píst to je jen kousek. A tak skončil den plný kilometrů, dobré nálady, veselí a také zablácených bot a pacek.

Pojďte za rok s námi, na všechny se už předem těšíme.