Sázava 2012
A bylo to tu. Konečně! Pondělí 18. 6. 2012, den, kdy naše třída septima B vyrazila vzdorovat nebezpečné, zamotané a tajuplné Sázavě.
V pondělí ráno jsme se všichni zdárně sešli na nymburském nádraží a tak jsme mohli vyrazit na cestu. Kolem jedenácté jsme dorazili do Kácova, kde začínala naše dobrodružná cesta po Sázavě. Rozebrali jsme si vesty, barely, pádla a lodě a už jsme se vrhali do proudu rozbouřené řeky… no dobře zase tak rozbouřená nebyla J. I přes to, že někteří kormidelníci seděli na zádi lodi poprvé v životě, dokázali se velice rychle s tímto nelehkým úkolem vypořádat a až na pár výjimek se nikdo necvaknul. Po čtrnácti kilometrech líné vody jsme se dostali do Českého Šternberku, kde se nacházelo naše první tábořiště.
V úterý nás čekal nejdelší úsek z celého týdne, který měl přes 21 kilometrů. I když jsme se nehorázně flákali, už kolem čtvrté hodiny odpolední jsme stanuli před branami města Sázava.
Středeční ráno bylo poněkud deštivější a tak se náš odjezd z kempu o dvě hodinky opozdil. Ani to nás ale nezabrzdilo v našem skvělém výkonu a u zříceniny Zlenice, kde jsme spali ze středy na čtvrtek, jsme byli již před pátou hodinou. Kolem jedenácté hodiny večerní však přišla krize! Nad Sázavu se snesla bouřka a někteří nejmenovaní jedinci byli nuceni opustit svůj stan, protože se v něm objevilo pár louží J. Naštěstí ve čtvrtek ráno vysvitlo slunko a naše stany dostály zaslouženého odpočinku.
Čtvrteční jízda byla rychle za námi a tak jsme měli volné odpoledne na nákupy, sprchy, jídlo a samozřejmě fotbal, který ale i přes naše ohromné fandění nedopadl podle našich představ. Náš poslední večer jsme si všichni společně užili u plápolajícího ohně a jelikož bylo nebe bez mráčku plno z nás se rozhodlo spát pod širákem a pozorovat jasnou oblohu plnou hvězd.
A byl tu pátek. Den, na který jsme se těšili úplně nejvíc. Konečně totiž přišel ten správný adrenalin: peřeje, silný proud, a plno kamenů, které chystaly mnoho nástrah. Po necelých třech hodinkách na divoké vodě jsme už vystupovali na louce v Pikovicích, kde nastal konec naší "výpravy za dobrodružstvím v sázavské Amazonii".
Po týdnu stráveném na Sázavě se už všichni těšili domů, na normální matraci, na horkou koupel a na suché a čisté prádlo.
Celý týden jsem si ale užili na 110 % a myslím si, že mnoho zážitků z naší plavby se stane nezapomenutelnými.
Za septimu B Veronika Kadeřábková