Zájezd do Petrohradu
Здравствуйте уважаемые студенты, родители студентов и преподаватели.
5. záři, 24 studentů se zúčastnilo zájezdu do Sankt Petěrburgu (Petrohradu), druhého hlavního města Ruska, tak mu říkají ruští obyvatelé. Nabízím vám k přečtěni popsaný zážitek jedné z našich studentek. Ostatní članky si můžete přečíst a také si můžete prohlédnout fotografie na nástěnce, která se nachází na chodbě mezi 1. a 2. patrem.
Приятного времяпровождения!
Většina z nás má nějakou představu o tom, jak asi vypadá Rusko. Ta moje se odvíjela od starých románů. Má vize byla plná mrazivé mlhy, zvláštního těkavého napětí, všudypřítomné velkoleposti a nápadné elegance. Obvykle nic není takové, jaké to člověk čeká; musím ovšem říct, že Petrohrad je výjimka. Takže jsem se tam doopravdy octla – ve městě nad Něvou, na místě, kde se kdysi procházel sám Alexandr Sergejevič Puškin a které je dnes vyhlášené mimo jiné levnými cigaretami a kvalitním alkoholem; bledé štíhlé ženy s urputností stále nosí rudé rty a světla signalizují, stejně jako před dvěma sty lety, že se zde nachází velký svět. Všechno okolo je svým osobitým způsobem gigantické. Některé části města si stále uchovávají ducha minulých dob; je to jako procházet filmovými kulisami, až na to, že všechny ty nádherné, přezdobené paláce jsou hmatatelné – když to nevidíte na vlastní oči, je skoro těžké tomu uvěřit. Kateřinský palác a jeho sály plné zrcadel, v nichž se ještě lne ozvěna hudby z nákladných plesů, kam se ženy kdysi chodily předvádět se svými róbami. Nekonečná Ermitáž, jejíž důkladnou prohlídku by nikdo nepřežil. Chrámy připomínající svatební dorty. Vzpomínky na druhou světovou válku v podobě rozlehlých plání s hrobkami. A, především, nepřehlédnutelná světla noční metropole, odrážející se na řece, zatímco se stovky petrohradských mostů zvedají k nebi, aby uvolnily místo pro lodě. V Petrohradu se prolínají různé doby včetně současnosti, a přesto netvoří kontrast, ale právě naopak; všude se vznáší naprosto shodná atmosféra, cosi typicky ruského, čemu my možná nikdy nebudeme rozumět. Jak dalece se Petrohrad liší od všech ostatních evropských měst; zjevně si je toho vědom a je na to hrdý. Ačkoli teď sedím v teple svého pokoje, v důvěrně známém, bezpečném, poklidném maloměstě, kdesi ve mně je stále ještě touha po tom zamotat se do šály, nasadit si huňatou čepici (přesně tu, kterou koupíte jenom na ruské tržnici) a vykročit zpátky na Něvský prospekt. Píši vám, ale už nemohu více. Petrohrad se stejně musí zažít.
