"Osobnost roku" Krištof Kintera - výtvarná exkurze

O Krištofu Kinterovi jsem již v dřívější době měla určité představy. Známou lampu, která stojí pod pražským Nuselským mostem, (připomínající více než dvě stovky lidí, kteří skokem z mostu spáchali sebevraždu), zná kde kdo. Ale po dnešní prohlídce jsem dospěla k názoru, že pan Kintera je opravdový umělec 21. století. Ihned po vstupu do galerie jsem byla ohromena. Ocitla jsem se v obchodu. Jak originální. Vykouzlilo to na mých rtech úsměv. Bez ostychu jsem pokračovala dál v prohlídce galerie. Zahlcovalo mě plno pocitů. V jednu chvíli jsem si myslela, že pan Kintera se opravdu pomátl. Socha z polštářů, spotřebiče, které vám jen berou energii, socha z kol, křeslo s křídly či pohybující se nákupní taška s potravinami. Nemohla jsem pochopit, jak toto mohou brát za umění. Když jsem prošla celou galerii, plná dojmů jsem se posadila a jen přemýšlela. Došla jsem k závěru, že pan Kintera opravdu není blázen. V jeho výtvorech se skrývají záhadné myšlenky, pomocí nichž se nás pokouší upozornit na to, jak my lidé v sobě skrýváme plno chyb a nedostatků, které přehlížíme a nepokoušíme se je odstranit.

Aneta Kučerová, 5QB

Umělec zde pracuje nápaditě s prostorem. Některá místa jsou probouraná, tím se návštěvníkovi naskýtá možnost podívat se do „zákulisí“, jinde nejsou rozvěšené obrazy na stěnách (jako na jiných výstavách). Nejvíce mě zaskočila pokladna, která se pro dobu výstavy změnila v samoobsluhu. Kryštof Kintera kritizuje dnešní konzumní společnost. Např.: plná nákupní taška nebo zajímavě vypadající přístroje, které neslouží vůbec k ničemu.
Ze začátku mi některá vystavená díla nepřišla příliš nápaditá. Ovšem když jsem se nad mnohými z nich pozastavila, objevila jsem jejich neobvykle hluboké myšlenky. Např.: pokoj s křeslem, který byl zakouřený nebo kancelářská židle s křídly, která představuje ředitele a další, kteří se cítí mocní. Ironií je, že použitá křídla jsou z husy! Výstava se mi líbila pro hlubší význam děl.

Veronika Píchová, 5QA

Při vstupu do galerie uvítal nás malý „supermarket“. Poprvé jsem si myslel, jestli naše profesorky náhodou nespletli patro. Myslím si, že profesorky taky měli myšlenky jako my.

Jeho moderní sochy byli zábavné někdy až záhadné. A jeden ze záhadných „sochám“ byla spotřebiče. My jsme se pořád dokola zeptali průvodkyni: „Co s ním můžeme dělat? Můžeme to zapnout?“  Vedle těch podivných spotřebičů byla obrázek, na kterém měl cenu 4999 Kč, tak jsme si říkali: „Není to žehlička? Ale vedle ní je žehlička s cenou 1999 Kč. Takže já si myslím, že bude mít ještě lepší vybavení.“  Pořád jsme neviděli, co by to mohlo být, až později naše průvodkyně řekla, že vůbec nic neumí. Tak jsme se pořádně zasmáli a právě tato socha se mi nejvíc líbil.

Kherlen Batkhurel, 1A

Nemůžu výstavu posoudit objektivně, protože osobně chovám jisté antipatie k tomuto „modernímu umění“. Díla těchto autorů mají většinou podobný, ne-li stejný námět (objevuje se zde anarchismus, deprese). Některá díla byla obzvlášť stupidní, a „námět“ (i když podle mě neexistuje…) se objevoval dokonce víckrát v jedné místnosti (sekretářka, „obrazy“ v podobě rozteklých igelitových pytlíků nebo peřiny přelité čímsi, co bych já nazval opravdu velmi sprostým slovem). Pokud měla být tato výstava výsměchem klasickému umění, potom musím panu Kinterovi poblahopřát k úspěchu.

Miloš Hampl, 5QB

Líbily se mi jeho zajímavé nápady s obyčejnými věcmi, jako byla například igelitová taška v rámu, dokáže to každý, ale málokoho to napadne. Dále byli velice zajímavá díla, která vydávala buď nějaké zvuky, nebo byla nějak propojená s elektrikou.

Jirka Linhart, 1A

První část byla z mého pohledu velice zajímavá. Ihned po vstupu do galerie jsem se ocitl v samoobsluze se vším možným zbožím. K této části se ještě vrátím.

Druhá část na mne působila spíše komicky. Nejvíce mne zaujala okřídlená židle, která měla znázorňovat manažery, kteří jsou oproti jejich podřízeným volní. Další výtvor, který se mi líbil bylo mluvící a pohybující se dítě, které hovořilo o politických otázkách apod. Pobouřily mě jeho „obrazy“, zejména zarámovaná igelitová taška. Opravdu netuším, co nám autor chtěl tímto výtvorem říct a zarazila mě jeho jednoduchost.

Třetí část se mi zdála depresivnější. Jako nejlepší výtvor z třetí části byl pro mě obří lustr složený z pouličních lamp. Dále se mi líbil výtvor nazvaný revoluce. Tato pohyblivá socha znázorňovala dítě, které mlátí hlavou do zdi. Podle autora má prý poukazovat na to, jak je snaha o revoluci zbytečná, stejně jako mlátit hlavou do zdi. Rád bych podotknul, že i sama zeď je poškozená, tudíž se mi to nejeví úplně zbytečné.

Na konci jsme se dozvěděli, že ona samoobsluha na začátku je součástí výstavy a ne součástí galerie, což mě pobavilo.

Z celé výstavy jsem si odnesl poměrně dost pocitů a trvalo by mi hodně dlouho, než bych je vyjádřil. Něco mne rozesmálo, něco naopak pobouřilo a něco na mě neudělalo vůbec žádný dojem. Popsat to nelze, protože každý bude mít jiné pocity. Proto byste měli navštívit Městskou knihovnu Praha a sami se přesvědčit.

Ondřej Veselý, 5QB

I když všechny vystavené výtvory působily napohled velice pěkně, tak jsem u žádného z nich nenašla hlubší význam. Nevím  co si mám představit u rotující okurky v tašce z obchodu. Nakonec mě zaujalo tvoření velice nevšední sochy z balónků. A myslím, že se nám docela povedla. Závěrem bych chtěla říct, že se mi celá exkurze líbila. A doufám, že výstavu podobného tématu příště navštívíme.

Jana Hájková, 1A

Autorem výstavy s názvem „Výsledky analýzy“, která je umístěna v Městské knihovně v Praze, je Krištof Kintera (1973), jeden z nejvýznamnějších českých umělců současnosti. Cílem výstavy je ukázat na současný svět skrze uměleckou sféru, poukázat na společenské problémy a zesměšnit je.

Tvorba Krištofa Kintery je velmi osobitá. Pracuje se zajímavými materiály (např. práce s amorfní hmotou), ale také se současnými technologiemi - řada jeho expozic je nepravidelně osvětlena, typické jsou překvapivé efekty jako např. zvuky či pohyby. „Nejde mi o to, aby výstava byla jen atrakcí, ale aby spíš nějakým způsobem znervózňovala,“ říká Kintera.

Samotná výstava byla pojata jako jedno velké umělecké dílo. Prostory byly přetvořeny na přání autora tak, aby odpovídaly jeho představě o příjemné galerii. Kromě toho, že je povoleno focení, je také návštěvník veden k tomu, aby si na jednotlivé sochy sáhl, aby se sám stal součástí díla. Nejvíce mne zaujaly dvě sochy a to „Revolution“ a model barevných molekul.

„Revolution“ je dílo z roku 2005. Jedná se o sochu chlapce bouchajícího hlavou do zdi. Na první pohled působí socha směšně, ale když si poněkolikáté otře hlavu o zeď, člověk se začne cítit nepříjemně bezmocný. Vychází najevo, jak moc je beznadějné v současné době se pokoušet cokoliv změnit, člověk si v duchu představuje sám sebe, jak se ocitá ve stejné situaci dnes a denně.

Model barevných molekul je už na první pohled příjemnější dílo. Přetavené vánoční ozdoby a různé míčky tvoří ohromný model, který působí jako jakási molekulová struktura neznámé látky. Přesto i zde se vyskytuje temný podtón, protože právě látky, které mají velmi rozvinutou a barevnou strukturu, nemusí patřit jen nějakému léku. Kintera i tady dává možnost návštěvníkovi domyslet si, co autor chtěl svým dílem říci.

Výstavu a dílo Krištofa Kintery hodnotím pozitivně. Líbí se mi, jak se snaží upozorňovat na chyby společnosti originálním způsobem, momentem překvapení a satirou. Svou myšlenku návštěvníkovi nevnucuje, pouze představuje určitou skutečnost (např. dílo „Bad News“ kde je zobrazen čert/faun hrající na buben, opilý a znechucený ze špatných zpráv linoucích se z rádia).

Zdroj citace: http://www.rozhlas.cz/zpravy/vytvarno/_zprava/1024648

Havelková Adéla, 5QA

Tvorba Krištofa Kintery mě fascinuje a rozhodně patří mezi umělce, které obdivuji, líbí se mi jeho originalita a výraznost.  Jeho výtvory jsou mnohokrát jako z jiného světa a upoutala mě jeho práce se světlem (myslím, že moje nejoblíbenější socha je ta, s názvem „My Light Is Your Life“, kde z mnoha lamp vytvořil postavu. Dál mě zaujalo, jak pracuje s prostorem (např. „Red Is Coming“) a nadčasovost. Jeho dílo mi vůbec nepřijde vtipné, spíš zajímavé a nápadité. Skoro každé něco sděluje, někdy i s trochou ironie a nadsázky a myslím, že každý ho může pochopit jinak.

Lucie Svobodová, 5QA