Kvinty a 1A na Drábských světničkách
V termínu přijímacích zkoušek na střední školy, 22. a 23. dubna, vyrazili studenti kvint a 1A na zeměpisnou exkurzi do Českého ráje. V pondělí společně absolvovaly nenáročnou trasu třídy 5QA a 1A (s prof. Hanlovou, Liptákem a Soukupem), o den později se po jejich stopách vydali ti nejzdatnější z 5QB (doplnění třemi prvačkami a následovaní prof. Machurkou a Soukupem). O úterním putování napsala pro školní web zprávu Vanda Schwarzová.
Na druhý termín přijímacích zkoušek, 23. dubna, se vypravilo 15 odvážlivců kvinty B a pár statečných z 1.A směrem do chráněné krajinné oblasti Český ráj, který se rozkládá na rozlehlém území Středočeského, Libereckého a Královéhradeckého kraje a je zároveň nejstarší CHKO v České republice.
Čekal nás tu asi dvanácti kilometrový okruh za poznáním zdejších přírodních zajímavostí. A ačkoli jsme viděli jen malý zlomek z toho, co tato 182 km2 rozlehlá oblast nabízí, vystačila by naše trasa na celodenní výlet. Kvůli větvenosti trasy byl již na začátku výletu zvolen vedoucí výpravy z řad studentů. Tím se po krátkém vedení Víta Müllera stala Markéta Horáková. Celý výlet byl tak naprosto bezpečný, neboť tento vůdce mohl s panem profesorem Soukupem komunikovat v případě nesnází vysílačkou.
Poté co jsme hned na začátku trasy překonali převýšení cca 100 m obklopeni krásami druhohorních pískovcových skal z období křídy, rozhodli jsme se pro krátkou přestávku s výkladem pana profesora o prostředí, v němž se nacházíme. Poté jsme pokračovali až na tzv. Krásnou vyhlídku, která nám vlivem zhoršené viditelnosti bohužel nenabídla všechno, co obvykle skýtá. Tak jsme se příliš nezdržovali a šlapali dál, na vrch zvaný Mužský. Na tomto čedičovém vrchu jsme opět odpočali svým údům, usazení pod pomníkem padlým v prusko-rakouské válce a vyposlechli nějaké zajímavosti o této lokalitě. Plni očekávání jsme vyšli dál, ke stejnojmenné obci Mužšký. K našemu zklamání jsme zde nepotkali ani nohu, a tak jsme po pořízení několika fotek (viz pod článkem) následovali trasu dál, až k tomu, co zbylo z panství rodiny Píčů. U této zříceniny, kterou zničila z části válka a z části lidé chtiví odnést si odsud něco ze stavebního materiálu, jsme si pověděli něco o majitelích, jenž zde vlastnili mnoho zde tak úrodné půdy. Odtud už jsme se konečně dostali ke zlatému hřebu naší cesty – Drábským světničkám. Tyto pískovcové útvary složené ze sedmi skalních věží, jenž se za druhé světové války staly úkrytem partyzánů, jsme důkladně prošli a po pořízení několika snímků se vydali na cestu zpět. Poslední zajímavostí na naší cestě byl tzv. Studený průchod, což je úzká štěrbina mezi dvěma skálami, kde panuje mikroklima. Jak název napovídá, ani v létě zde teplota o mnoho nepřekročí 10 °C, takže jsme se tu všichni po náročném výletu příjemně zchladili a plni zážitků se vrátili zpět na vlakovou zastávku, kde byla vedoucímu výpravy odebrána hodnost a vysílačka.
Vanda Schwarzová, 5QB