Exkurze zeměpisných seminářů do Solvayových lomů
Ve středu 25. října 2017 vyrazili studenti zeměpisného semináře třetího i čtvrtého ročníku v doprovodu profesorů Soukupa a Liptáka na exkurzi do Muzea těžby a dopravy vápence v Českém Krasu. Zdejší skanzen Solvayovy lomy nám přiblížil historii těžby této horniny a návštěva nám poodkryla i několik překvapivých až bizarních zajímavostí.
Po dlouhé, náročné cestě, kdy jsme využili opravdu všechny způsoby dopravy, které jsou jen v našich končinách k dispozici, jsme po dvoukilometrovém výšlapu dorazili do areálu muzea. Překvapilo nás množství starých nákladních aut a různorodých zastaralých předmětů, které byly zdánlivě nahodile rozmístěny po dvoře. Prostoru ale vévodila úzkokolejná železniční dráha, která se klikatila mezi budovami skanzenu a Tatrami, a hlavně uspokojivé množství roztomilých koček evropských, které si nás rychle oblíbily.
Po krátkém čekání se nás ujal pan XXX, který nás slovy „Tak já vám o tom teda něco povím“ uvedl do skanzenu. Všichni při jeho výkladu dávali pozor, zprvu sice možná kvůli místnímu datovému připojení na úrovni E a výhrůžce písemkou, pak si ale pan průvodce rychle získal naši pozornost svým osobitým, poutavým a vtipným přednesem. Dozvěděli jsme se kupříkladu, že za první republiky patřila naše těžba k absolutní světové špičce (nacházely zde nejhlubší štoly a také se zde jako na jediném místě na světě využívala k těžbě lanovka), ale také to, že v dolech pracovaly děti od dvanácti let a za tunu vytěženého materiálu si muži v místní kantýně pořídili maximálně dvě piva.
Dále jsme přijali pozvání na projížďku po již zmíněné úzkokolejce. Byli jsme instruováni, abychom se ve nekrytých dřevěných vozících raději posadili, „kdyby to náhodou vykolejilo.“ To nás sice moc neuklidnilo, ale jak pronesl prof. Soukup, když to uveze tunu kamení, tak i jeho, a proto i všechny nás ostatní. Svoji návštěvu jsme zakončili přímo ve štole, kde jsme si povídali o „svaté Barče“ a jejím náboženském poslání a prohlédli jsme si nejnovější model lokomotivy z roku 1980. Byla zmíněna i důlní neštěstí, jejichž následky byly připodobněny k „leču“ a „tapetování“. A tak jsme raději spěšně vyšli zpět ven, na sluníčko.
