Exkurze Sankt-Petěrburg a Pobaltí 2017

Exkurze Sankt-Petěrburg a Pobaltí 2017

Ještě před začátkem školního roku se mocná hrstka statečných studentů a studentek s početným doprovodem dalších účastníků vydala 30.8. na jednu z nejdelších exkurzí vůbec. Strávili jsme společně 11 pěkných dní, abychom si prohlédli město Svatého Petra (Sankt Petěrburg) a další města. Všechny samozřejmě budou zajímat fotografie: tady jsou.

Ve večerních hodinách se všichni účastníci včetně účastníků ze Střední školy oděvního a grafického designu z Lysé nad Labem sešli před budovou gymnázia. Prvním úspěchem bylo, že všichni měli všechno včetně všech potvrzení a pasů :) Vyrazili jsme tedy směr Třebíč, kde jsme nabírali studenty z tamního gymnázia.

Přes noc nás čekal přejezd do Polska, kde jsme se přesvědčili, že české dálnice nejsou až tak špatné. Dopoledne jsme pak přejížděli celé Polsko a odpoledne jsme dorazili na místo prvního noclehu - litevské město Marijampole. Nejvýraznější zkušenost jsme měli asi s jazykem, protože většina vyrazila nakupovat do obchodního centra. Zjistili jsme, že ačkoliv pobaltské jazyky mají se slovanskými společný základ, tak nerozumíme "ani ň". Všichni šli brzy spát, aby načerpali sílu na další den.

Třetí den jsme vyrazili směrem k lotyšským hranicím, ale čekala nás i první zastávka, terou byla Hora křížů. Pod pojmem hora si představte uměle vyvýšené místo (105 m n. m.), které ale všechny ohromilo atmosférou. Kříže se na tomto místě hromadí už od poloviny 19. století a myslím, že nikdo z přítomných by je nedokázal spočítat. Dále na nás čekal již přejezd do Lotyšska a město Jūrmala, které se nachází na pobřeží Baltského moře. Toto město bylo za sovětských dob jedním z nejoblíbenějších lázní, takže jsme se mohli projít po kolonádě, nakoupit suvenýry jako jantar nebo med. Na koupání nebyla úplně ideální teplota, takže si alespoň většina namočila prsty rukou nebo nohou. Poslední zastávkou před ubytováním byla Riga, především historické centrum. Rigou protéká řeka Daugava, která je neskutečně obrovská, dále jsme viděli několik kostelů, přičemž všechny ženy prověřil místní zvon, že jsou věrné. Mezi další památky patří Rižský dóm, Kočičí dům a další. Pak už nás čekala jen večeře v komplexu LIDO a ubytování.

Čtvrtý den jsme vyjeli vstříc ruským hranicím. Plánovaná zastávka v jednom z lotyšských národních parků vzala za své kvůli dešti, takže první zastávkou byly až estonské hranice a pak hned ruské. Všichni prošli kontrolami bez úhony, i když jsme se báli, že by celníci mohli přijít na české paštiky nebo řízky od maminky. Průjezd Ruskem směrem k hlavnímu cíli trval celé odpoledne, takže do "Petrohradu" jsme dorazili až na večer. Za světla jsme si ještě stihli prohlédnout Smolný klášter, dívky a ženy mohly poprvé vyzkoušet, že v pravoslavném chrámu musí mít ženy zakrytou hlavu a všichni samozřejmě fotili co šlo, protože tenhle komplex budov je opravdu krásný. Následovala okružní jízda městem, kde většina budov na hlavních ulicí je pěkně nasvícena a pak jsme se již obytovali v hotelu Bristol. Valná většina směřovala svoje kroky do blízkého nákupního centra Ašan, kde jsme se seznámili s mísními nápoji, viděli, že mají v akci české pivo Kozel, někdo nakoupil konfety (bonbony), které se kupují "na váhu" a zároveň všichni uplatnili svoje znalosti ruštiny. Zajímavostí bylo, že tento obchodní dům zaměstnává hodně neslyšících.

Pátý den jsme se seznámili s místní průvodkyní, která nás velmi hezkou ruštinou seznámila s historií města. Pro ty, co nerozuměli, vše srozumitelně přeložila paní Bílá, organizátorka našeho zájezdu. První zastávkou bylo Palácové náměstí, které připomíná vítězství Ruska nad Napoleonem několika památkami. Na prvním místě je to určitě Alexandrovský sloup. Na Palácovém náměstí se také nachází komplex budov známý pod názvem Ermitáž, což je jedno z nejznámějších a největších muzeí na světě. My jsme se vydali do hlavní části - Zimního paláce, zimní rezidence ruských carů. To že je to jedno z neznámějších muzeí dokládá i to, že jsme se málem nevešli ani do vstupní haly, kde bylo tisíce lidí. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, seznámili se s historií paláce i Ermitáže samotné. Všude plno zlata, krásných parket, prostě nádhera. Dozvěděli jsme se, že i dnes je celý palác vytápěný systémem šachet, přičemž tento systém vymysleli již v 19. století po ničivém požáru. V trůním sále jsme mohli obdivovat nádherný strop, který se kdysi pod tíhou všech ozdob celý zřitil, prohlédli jsme si krásné Paví hodiny z ryzího zlata, z okna jsme viděli střešní zahradu a další spoustu krásných věcí. Ermitáž je muzeum světového výtvarného umění, proto jsme mohli vidět i Rubensovy obrazy, staré římské sochy nebo i mumii. Člověk by mohl strávit v Ermitáži 5 dní a stejně by všechno neviděl. Nám musely stačit 3 hodiny. Další malou zastávkou byl slavný křižník Aurora, který je ukotven nedaleko. Bohužel jsme se z časových důvodů nemohli podívat přimo na palubu, i tak to byl příjemný zážitek. Odpoledne jsme se vydali do Carského sela, což je letní rezidence ruských carů. Nejvíce všechny překvapilo, v jakém stavu se budovy nacházely po druhé svétové válce, což jsme si mohli prohlédnout na fotografiích. Všichni jsme žasli nad tím, jak se vše povedlo zrekonstruovat. Největším lákadlem Carského sela je samozřejmě Jantarová komnata, která se během druhé světové války ztratila, ale my jsme si mohli prohlédnout alespoň velice zdařilou rekonstrukci. Po prohlídce paláce jsme se ještě prošli po místním parku a poté jsme se vrátili autobusem na hotel.

Šestý den jsme začali smutným tématem - blokádou Leningradu a návštěvou Piskarjovského hřbitovu, kde jsou v masových hroběch pohřbeni vojáci, tak civilní obyvatelstvo, všechno oběti blokády. Během cesty autobusem na místo jsme se dozvěděli, že před druhou světovou válkou žilo ve městě více než 2 miliony lidí, po skončení blokády pouhých 500 000. Průvodkyně nám vylíčila, jak během blokády lidé přežívali, že například mladí lidé ve věku našich studentů byli pověřeni "sběrem" a identifikací mrtvých. Na hřbitově samotném byla poměrně pochmurná atmosféra, viděli jsme sochu Matky-vlasti a na zdi za ní jsme si mohli přečíst báseň věnovanou obětem blokády. Po prohlídce hřbitova jsme se podívali ještě do malého muzea hned vedle hřbitova, kde byly vystaveny zajímavé fotografie z té doby. Zbytek dne jsme již strávili ve veselejším duchu - navštívili jsme Petropavlovskou pevnost na Zaječím ostrově. Největším lákadlem je Chrám sv. Petra a Pavla, kde jsou pohřbeni ruští carové od Petra I. Chrám se vyznačuje krásnou zlatou špičkou, na které je anděl. Dozvěděli jsme se, proč to uvnitř nevypadá tak jako v jiných tradičních pravoslavných chrámech, nebo že Romanovci nevymřeli a všichni členové doposud mají právo být pohřbeni v tomto chrámu. Někteří se vyfotili se sochou Petra I. někteři se vyfotili se sochou zajíce. Odpoledne nás čekala zastávka na Senátním náměsti u nejznámejšího památníku Petrohradu - u Měděného jezdce - u sochy Petra I. na koni, kterou věnovala městu panovnice Kateřina II. Všichni studenti ruštiny tuto sochu znají ze svých učebnic, překvapivým zjištěním bylo, že kůň dupe na hada, přičemž had není v učebnici viděn, a dále například to, že v soše musely být zřízeny otvory, aby mohla vytékat voda, takže kůň za některých okolností i močí. Dále jsme absolvovali prohlídku Issaakijevského chrámu, což je hlavní chrám města. Tak jak je chrám krásný zvenku, tak je krásně vyzdobený i zevnitř. Uvnitř byl nádherně provoněný kadidlem a poprvé jsme viděli řádný ikonostas - stěnu, která odděluje oltář od prostoru chrámu, kam může veřejnost. Většina z nás se pak zúčastnila i projížďky lodí po řece Něvě a okolních kanálech - přesvědčili jsme se tak, že Sankt-Petěrburg je právem nazýván Benátkami Severu.

V noci ten, komu se nechtělo spát, nastoupil do autobusu a čekala nás okružní jízda městem s jasným cílem - podívat se otevírání mostů. Zastavili jsme se však ještě na dalších místech, která bychom jinak nenavštívili. Okolo čtvrt na dvě v noci nás město překvapilo nádhernou podívanou - most byl krásně nasvícen, chyběla jen hudba, kterou zrušili zřejmě pro rušení nočního klidu.

Sedmý den jsme měli volno pro vlastní program. Jelikož jsme se mnozí vrátili na hotel až okolo třetí ráno, tak jsme vyrazili na výlet až kolem poledne. Cíl byl jasný - nakoupit suvenýry a vyzkoušet poprvé hromadnou dopravu. K metru to sice bylo trochu dál, ale určitě to stálo za to. Metro funguje na žetony, které si nesmíte splést s penězi. Metro je mnohem hlubší, než jsme z Prahy zvyklí, navíc nás překvapila bohatá výzdoba - například obří mozaika na stanici Admiraltějskaja. První zastávkou byl chrám Spas-na-krovi, který byl postaven na památku cara Alexandra II., na kterého byl v místech, kde dnes chrám stojí, spáchán atentát. Následně jsme nakoupili na tržnici u chrámu mnoho suvenýrů a vydali se na Něvský prospekt - hlavní ulici v Petrohradě. Zastavili jsme se ve velkém knižním obchodě, kde by mohl člověk strávit celý den a pak jsme se zamířili k dalšímu chrámu - Kazaňskému. Tam jsme konečně mohli pozorovat, jak to vypadá ve fungujícím chrámu, kde se lidé modlí. Někteří si i zakoupili svíčku, někteří si jen prohlídli chrám a z dálky jsme alespoň zahlídli slavnou Kazaňskou ikonu. Pak jsme se ještě prošli po Něvském prospektu a rozhodli se vyzkoušet autobus. Překvapilo nás, že v autobusech funguje průvodčí, který vám prodá lístek. Většina lidí však využívá karty, na které má průvodčí čtečku, podobně jako u nás průvodčí ve vlaku.

Osmý den nás čekala poslední snídaně v našem hotelu a poté jsme vyrazili za město do letní rezidence cara Petra I. - do Petrodvorce (Petergof). V zahradách tohoto ohromného komplexu je mnoho fontán, které jsme samozřejmě ani nemohli všechny vidět, viděli jsme všichni alespoň tu největší - Velkou kaskádu. Někteří se vydali i směrem k Finskému zálivu, kde jsme viděli v dálce bývalou pevnost Krondštadt a ještě naposledy krásný Petrohrad. Ten, kdo ochutnal ne příliš čistou vodu, tak zjistil, že ještě pořád nejsme u moře, protože voda byla sladká - i když to jako moře již vypadalo, stále jsme byli v ústí řeky Něvy. U paláce byla ještě poslední možnost zakoupit suvenýry a pak jsme se již vydali na cestu do Pskova, starého ruského města poblíž hranic. Do města jsme dorazili až ve večerních hodinách.

Ráno devátého dne jsme se mohli na vlastní oči přesvědčit, co to znamená být v kremlu. Ne v tom moskevském, protože kreml byla v podstatě pevnost (respektive městské opevnění), které mělo každé staré ruské město. Opevnění to bylo vskutku důmyslně postavené, zajímavým faktem bylo třeba to, že zvenku vypadaly stěny mnohem vyšší než zvenku. Krásným zážitkem byla i bohoslužba, která probíhala v místním kostele, který jsme také navštívili. Pozoruhodný byl i krásný velmi vysoký ikonostas s mnoha řadami. Po prohlídce jsme nasedli do autobusu a vydali se k hranicím. Do hlavního města Litvi Vilniusu jsme se dostali až po setmění.

Desátý den nás čekala prohlídka města - milým zjištěním bylo, že Vilnius je v podstatě velmi podobné město Praze, alespoň jeho historická část, Staré město je dokonce součástí kulturního dědictví UNESCO. Velmi se nám líbil třeba Kostel sv. Anny, jejímž architektem byl Benedikt Rej. Dále jsme se dozvěděli, že ve Vilniusu bývala jedna z největších židovských obcí v Evropě, která samozřejmě druhou světovou válku nepřežila. Posledním místem ve Vilniusu byla zastávka u brány do města, kde je umístěna ikona Panny Marie. Je to známé poutní místo, kam často míří například polští turisté. Odpoledne jsme měli možnost prohlídnout si vodní hrad Trakai, který se nachází na velkém jezeře. Hrad je zrekonstruovaný do podoby, jakou měl v 15. století. V přilehlých tržnicích je hlavním prodejním artiklem jantar a výrobky z něj - celé Pobaltí je známé velkými nalezišti této zvláštní látky.

Pak už jsme nastoupili do autobusu a vydali se na cestu domů. Cestu nám zpříjemnilo sledování filmů. Do Nymburka jsme dorazili v pořádku před devátou hodinou, někteří sice s velkou rýmou, ale všichni jsme byli naplnění krásnými zážitky. Velký dík patří cestovní kanceláři JRTour, která pro nás celou exkurzi zajistila a paní Bílé, která nás provázela.

 

Aktuální informace

31.01.2024

Ředitel školy zveřejňuje 31.1. kritéria přijetí na školní rok 2024-25 do 1. ročníku:

Celý článek
24.11.2023

MŠMT spustilo informační portál k přijímacímu řízení na SŠ.

29.10.2023

Ředitel školy zveřejňuje výroční zprávu o činnosti školy za školní rok 2022-2023

Významní absolventi

Bedřich Feuerstein

Bedřich Feuerstein (15. 1. 1892–10. 5. 1936), světově proslulý architekt, scénický výtvarník, malíř a esejista světového rozhledu a mimořádných uměleckých kvalit, výrazná osobnost české moderní avantgardní architektury a scénografie, absolvoval na naší škole v roce 1910.

Anketa

 
Motto školního roku 2023-24
Arnošt Lustig 6 %
Tony Wagner 24 %
William Blake 9 %
Oscar Wilde 49 %
Albert Einstein 12 %
Celkový počet hlasů: 216
Archiv anket

Svět v roce založení školy

17. květen 1903

Američanka Agne Woodová zaběhla v Poughkeepsie (stát New York) 220 yardů za 30,6 s. Byl to první registrovaný světový rekord v běhu žen.

Nejčtenější

28.02.2024

FOTOGALERIE Z BESEDY (Z FB MĚSTSKÉ KNIHOVNY)

Na letošní třetí alumni besedu jsme přizvali absolventa gymnázia z roku 1994. Je jím Mgr. Pavel Snítilý, archeolog a zástupce ředitele Městského muzea v Čelákovicích. V nymburské knihovně ve čtvrtek 29. února 2024 nám od 17.30 hodin popíše mj. moderní archeologické metody v besedě nazvané: Archeologie pod vaším domem?

celý článek
15.03.2024

V úterý 19. 3. 2024 se koná od 11:45 Školní kolo 46. ročníku SOČ. Slavnostní zahájení za přítomnosti vedení města a vedení školy bude v učebně č. 77. Níže se dozvíte, kdo ze soutěžících a na jaké téma práci SOČ psal, jak to bude se zkrácením výuky a co je třeba udělat, pokud se na konkrétní obhajobu chce někdo přijít podívat.

celý článek
12.03.2024

Sekunda B vyjela na lyžák netradičně ve čtvrtek 7. 3. 2024 Po přijetí na chatu jsme začali vybalovat. Pak se hráli už jen hry.  A šlo se na večeři. V pátek díky nedostatku sněhu jsme museli vyjít až na Dvoračky a tam jsme celý den lyžovali. Bylo hezké počasí a tak jsme si to všichni užili.  Kvůli ztíženým podmínkám se posunul i oběd.

celý článek
 
Oscar Wilde - Buď sám sebou. Všichni ostatní už jsou zabraní.