Kurz ekologické výchovy - BiS 2009
první den
V pondělí 25. května 2009 jsme se v rámci biologického semináře vypravili, v doprovodu paní profesorky Netopilíkové a pana profesora Hrstky, na Pálavu, kde se měl konat pětidenní ekokurz. Naším cílem byl Mikulov, kam jsme po dlouhé cestě vlakem šťastně dorazili. Bylo poměrně velké horko, takže jsme ihned zamířili k Základní škole Hraničářů, abychom se co nejdříve ubytovali. Na ubytovně jsme se ale příliš nezdrželi, protože nás už očekávali v místním ekocentru, kde měl začít náš program. Během první přednášky, s názvem Zelená lékárna, před kterou jsme se rozdělili na dvě skupiny, jsme se tak seznámili s nejčastějšími léčivými rostlinami, které je možné ve volné přírodě najít, jejich využitím a blahodárnými účinky na různé části lidského organismu. V druhé části pak následovalo povídání o čajích, jejich jednotlivých druzích, způsobu získávání a přípravy i místu jejich původu. Nakonec jsme si mohli vyzkoušet namíchat vlastní čajovou směs, kterou jsme vzápětí ochutnali, přičemž jsme se také pokusili odhadnout to, jaké by námi vyrobený čaj mohl mít účinky. Tím byla náplň naší první návštěvy v ekocentru splněna, takže jsme se odebrali zpět na ubytovnu, kde jsme si upřesnili časový plán pro následující den a ještě několik věcí týkajících průběhu kurzu. Do večeře tak zbýval ještě nějaký čas, který někteří z nás využili k nákupu a doplnění zásob, ostatní pak ke krátkému odpočinku či zútulnění svých pokojů. Po jídle, která nám všem přišlo k chuti, následovala ještě krátká procházka po křížové cestě na, vedle města se tyčící, Svatý kopeček se zvonicí a kostelem sv. Šebestiána, která tak udělala tečku za naším prvním dnem.
druhý den
I když bylo pro některé z nás ranní vstávání obtížné, přece jen jsme nakonec všichni společně posnídali a mohli jsme tak vykročit do druhého dne našeho pobytu v Mikulově. Nejprve nás čekal dopolední program, který jsme opět absolvovali v budově ekocentra. Jeho námětem tentokrát byla „Cesta do pravěku“. Ve stejných skupinách jako předešlý den jsme si tak osvěžili znalosti o vzniku naší planety, rozmístění jednotlivých kontinentů do dnešní podoby a také o vývoji života na Zemi. Ten jsme si rozdělili do několika etap podle geologických období, do kterých jsme následně přiřazovali příslušné formy života, jenž tehdy existovaly. Důležitým obdobím byli druhohory – doba výskytu obřích ještěrů neboli dinosaurů, kterým jsme se zvlášť věnovali v jednom z úkolů, kdy jsme se blíže seznámili s několika jejich zástupci a sestavili si jejich dřevěné modely. V druhé části jsme se pak znovu vrátili ke geologickému utváření zemského povrchu a jednotlivých epochám, tentokrát jsme se ale zaměřili na vznik a vývoj těchto útvarů v oblasti, kde se nacházíme, a sice Pálavských vrchů. Pomocí mapy jsme si ukázali, kde tyto vrchy najdeme, jak se jmenují a jaké horniny a nerosty je převážně tvoří. Dále jsme si ještě doplnili pár poznatků o vzniku života na Zemi, které nezazněly v první části, podrobněji jsme se také věnovali prvohorám, kdy jsme si zopakovali jednotlivá období, na která tuto éru dělíme. Čekal nás tak už jen poslední, zato však nejkreativnější úkol – výroba sádrových odlitků. Každý si tak mohl zhotovit věrnou podobu některé z fosílií či částí těl dinosaurů. Následovala téměř dvouhodinová pauza na oběd, po které jsme se znovu shromáždili a vyrazili, spolu s paní Řezáčovou z ekocentra, na odpolední program, kdy jsme měli navštívit Jeskyni na Turoldu a část místního geoparku. Jeskyně byla velice zajímavá, k čemuž výraznou měrou přispěl také pán, co nás provázel, který svým vtipným výkladem prohlídku obohatil. Po výstupu z jeskyně se nás opět ujala paní Řezáčová, takže jsme se odebrali na blízké prostranství, kde jsme se posadili a navázali na dopolední výklad o geologické historii zdejší krajiny. Dozvěděli jsme se jak horniny dělíme, jakým způsobem vznikají a které z nich tvoří již zmíněné Pálavské vrchy. Na umělém náspu opodál se pak nacházel kruh 17 bloků hornin, kde jsme řešili další z úkolů. Pomocí informačních tabulek u každé horniny jsme měli nalézt vždy tu, která nejlépe odpovídala jedné z 11 otázek. Ty šli za sebou tak, aby po spojení správných odpovědí ve schématu na letácích, které jsme dostali, vytvořili určitý obrazec. Kdo dokázal vše správně pospojovat, získal obrázek netopýra, který nám měl připomenout to, že Jeskyně na Turoldu je jedním z významných zimovišť vrápence malého. Další a poslední úkol, kdy jsme opět pracovali v našich skupinách, spočíval ve správném určení několika nerostů, kdy jsme využili některé z jejich typických vlastností či samotný vzhled kamenů. Čas, který nám zbýval do večeře, jsme využili k nákupu jídla, protože nás zítra čekal celodenní výlet „Rozkvetlou Pálavou“. Po večeři přišel znovu čas na procházku, která však vzápětí narazila na náš kolektivní protest proti délce zamýšlené trasy. Oba profesoři nám tak nakonec zbytek cesty odpustili, což jsme skutečně uvítali, hlavně kvůli časnějšímu vstávání následujícího dne.
třetí den
Vstávání jsme tentokrát zvládli na jedničku a na snídani jsme dorazili včas. Po jídle jsme se vypravili na nedalekou autobusovou zastávku, ze které jsme odjeli směrem na Klentnici. Během cesty se k nám přidala paní Řezáčová a když jsme, o pár minut později, byli na místě, už nic nebránilo tomu, aby naše pouť mohla začít. Než jsme ale vykročili přímo do CHKO Pálava, dozvěděli jsme něco o její historii, jednotlivých chráněných územích, které ji tvoří, a celkovém významu této rezervace. Také jsme si připomněli, jak se máme chovat, a co je na těchto místech zakázané. Pak už následovala samotná procházka po plánované trase, kterou jsme čas od času proložili zastávkami, během kterých jsme se vždy dozvěděli něco nového o zdejší fauně a flóře. Abychom nově nabyté vědomosti hned nezapomněli, dostali jsem každý několik letáků zabývajících se vždy určitým okruhem rostlin či živočichů – převážně ptáků, kteří byli během výkladu zmíněni. Naše cesta v průběhu navázala na naučnou stezku Děvín, přičemž právě tento hrad byl cílovým bodem naší výpravy. Zatímco první zastávku jsme využili hlavně ke zredukování objemu našich zásob jídla, během druhé pod hradem Děvínem nás čekal také úkol v podobě 15 otázek z toho, co jsme během cesty pochytili. Naštěstí nám v tom pomohly i materiály, které jsme dostali k dispozici, takže doplnění tajenky nakonec nebyl vůbec problém. Zbývalo tak už jen navštívit výše zmíněný hrad, či spíše to, co z něj zbylo, seběhnout do Pavlova a nastoupit do autobusu zpět do Mikulova a náš výlet byl u konce. Jelikož byl celodenní program přichystaný i na poslední den, doplnili jsme podle potřeby své stavy pití a jídla. Po večeři byl pro nás velkou odměnou volný večerní program, který si každý užil po svém, např. sledováním finále Ligy mistrů.
čtvrtý den
Poslední den pro nás začal stejně jako všechny předchozí – nasnídali jsme se a vyrazili na autobus. Naším cílem byl zámek Lednice a především kolem něj se rozprostírající park. Tam nás čekal závěrečný program našeho ekokurzu s názvem „Expedice kvakoš“. Záhy jsme totiž zjistili, že právě kvakoš noční je jedním z pro tuto oblast významných ptáků. Dozvěděli jsme se také něco o majitelích zámku, o budování jeho zahrad, které představuje anglický a francouzský park a samozřejmě také o našem dnešním úkolu – pozorování ptactva. Za tímto účelem nám tak byly rozdány pracovní listy a dalekohledy, které nám měly naši práci usnadnit. V průběhu cesty vedoucí po levém břehu Lednického rybníka jsme se tak seznámili s nejvýznamnějšími druhy zde hnízdících ptáků, mnohé z nich se nám také podařilo zahlédnout. V takovém případě jsme si na daném místě pozorovaný druh zanesli do mapky včetně počtu spatřených jedinců. Cílem naší procházky byl za rybníkem se tyčící minaret, kde se naše dvě skupiny opět spojily a absolvovaly finální úkol. Ten spočíval v tom, že každý z nás pro tu chvíli představoval jeden ptačí druh, samce či samici, a podle pokynů se tak měl na schematicky vytvořeném rybníce chovat. Vzniklá situace velmi pobavila okolní přihlížející a také my jsme si ji patřičně užili. Tak skončil náš program zorganizovaný místním ekocentrem, načež jsme oběma paním, které nás jím provedly, vřele poděkovali. Tečku za naším pobytem v areálu zámku udělalo ještě skupinové foto na schodech minaretu. Po příjezdu zpátky do Mikulova už bohužel následovalo balení, úklid pokojů, případně odpočinek. Ekokurz byl zakončen po večeři návštěvou vinného sklepa, kterou se nakonec našim profesorům podařilo vyjednat s pomocí pana ředitele ZŠ Hraničářů a za kterou jsme byli všichni velice vděční.
Jan Malý 3.A
