Vodácký kurz Sázava 3A
Sázava, tato ikonická česká řeka známá svou oblibou mezi vodáky a trampy uvítala tento červen i paní profesorky Svěcenou a Cimlovou a třetí ročník našeho čtyřletého gymnázia. Ti se totiž spolu se septimou A a jejími kantory shromáždili v pondělí 16. června v Nymburce před školními dveřmi, očekávaje příjezd autobusu. Zatímco natěšení žáci spekulovali nad průběhem nadcházejících dnů a probíhaly poslední přípravy, přirazil autobus a vzápětí se obě třídy nalodily na palubu. Cesta do Kácova byla poměrně krátká, a tak se za hodinu otevřely dveře a nastávající vodáky přivítal chladný vzduch a mrholení. Po krátkém čekání, označování zavazadel pro přepravu během týdne, třídy vyfasovaly barely, pádla, vesty i lodě a vše bylo připraveno k vyplutí.
Pondělní etapa byla poměrně krátká (konkrétně 12 km), a tak se chladné počasí dalo přežít. Ke spuštění lodí na vodu došlo vlastně až za obcí Kácov, a tak třeťáci první jez úspěšně absolvovali až později na trase. Občerstvovací zastávka byla uskutečněna v Kiosku u Čerta náležícímu obce Pelíškův most. Trasa končila v Českém Šternberku, kde se někteří po postavení stanů vydali na průzkum tohoto městysu a jeho největší dominanty – stejnojmenného gotického hradu. Večer ještě došlo ke kolektivní kontrole hudební paměti u kytary ze školního arsenálu a pak se všichni uložili ke spánku.
V úterý ráno se slunce vyhouplo na nebe bez mraků a teplota se tak oproti předešlému dni značně zvýšila. Po ranní hygieně, složení stanů a snídani byla zavazadla opět svěřena přepravci a třeťáci se vydali k městu Sázava. Ihned po začátku došlo k prvním cvaknutím, a tak byla první etapa zpestřena vtipy na účet nešikovných kormidelníků a háčků. Trasa (činící 19 km) byla kvůli délce i horku náročnější než ta pondělní, a tak i přes velkou obědovou pauzu v Ledečku strávili někteří vodáci odpolední klid po přistání takřka ve stádiu hibernace, zatímco většina se vydala na obhlídku města. K večeru opět proběhla inspekce hlasivek, tentokrát nejen s kytarou ale i s ohněm.
Středa znamenala jediné – nejdelší den. Po vodě je Sázava od Čerčan vzdálena 22 km a tato vzdálenost se pocitově ještě zvětšovala s narůstajícím teplem. V restauraci na Marjánce u Stříbrné Skalice však byly doplněny energetické zásoby, a tak byla i středa zvládnuta s téměř profesionální vodáckou zručností. I přes náročnost trasy vydrželi všichni bdělí dlouho do večera, ačkoliv se ani nehrálo a nezpívalo a ani nebyl rozdělán oheň.
Čtvrtek si pro nyní už zkušené vodáky připravil poslední etapu vodáckého kurzu – z Čerčan do Týnce činí trasa 14 km, a tak mnozí viděli v tomto dni odpočinek alespoň oproti předešlým dním. A skutečně – i přes zastávku na jídlo v Nespekách a výšlap na zříceninu hradu Zbořený Kostelec bylo cílové destinace dosaženy brzy, a tak bylo odpoledne příjemně dlouhé a volné. U večerního táboráku byly opět odrhnuty odrhovačky a celý den byl teatrálně zakončen skladbou Když se zamiluje kůň.
Páteční ráno se urychleně sbalilo, paní profesorka Svěcená slavnostně ukončila kurz a kolem půl desáté se vodáci vydali k autobusu, aby se vrátili zpátky do Polabí. Cesta zpět proběhla poklidně a před polednem se všichni rozešli ke svým domovům.
Za 3A sepsal Jakub Najman
