Exkurze Zeměpisných seminářů na Čáslavsko
Tak jako každý rok se i letos vypravila skupina studentů ze zeměpisných seminářů v předmaturitním i maturitním ročníku společně na celodenní exkurzi pod vedením pana učitele Soukupa. Tentokrát cestovali směrem k Čáslavi. Studenti měli možnost si prohlédnout bývalou místní vápenku, spatřit mloky a navštívit zříceninu hradu Lichnice.
Na cestu jsme vyrazili v ranních hodinách vlakem. Čekaly nás dva přestupy (pro některé tři), v Kolíně a v Čáslavi. Díky návaznosti spojů a překvapivé absenci zpoždění jsme se do našeho prvního cíle, města Třemošnice, dostali v pořádku a včas. Sychravo bylo už od rána, ale pršet začalo samozřejmě až ve chvíli, kdy jsme z vlaku vystoupili. Ve výsledku to ale ani tolik nevadilo.
Naše výprava ihned po výstupu zamířila k místní bývalé vápence, ve které se dnes nachází skromné, avšak překvapivě zajímavé muzeum. K vidění byla jedna z bývalých pecí, do které bylo možné i vstoupit, prozkoumat její komín zevnitř a udělat si představu o rozměrech dalších čtyř větších. V muzeu se dalo o historii místní vápenky a jejím fungování dozvědět z jednotlivých informačních panelů. Avšak nejvíce jsme se dozvěděli od paní za pokladnou, jejíž zajímavý výklad nám přiblížil vše týkající se vápenky od lanovky dovážející vápenec až po postup práce při pálení vápna. Mimo výše zmíněné byly k vidění i různé minerály v souvislosti vápníkem vystavené v patře výše.
Následujícím cílem byla zřícenina hradu Lichnice. Ke zřícenině jsme ale nezamířili přímo, nýbrž si cestu trochu prodloužili obloukem, samozřejmě se záměrem. Lokalita v okolí Třemošnice je totiž místem přirozeného výskytu mloků skvrnitých, kterých jsme měli možnost vidět v jejich přirozeném prostředí více, než jsme čekali. Zdejší mloci mají vzhled jakési černé ještěrky s výraznými žlutými skvrnami. Na rozdíl od ještěrek jsou však mloci obojživelníky, nikoliv plazy. Mloci jsou velmi chráněným a ohroženým živočichem, přičemž za tento stav je odpovědná především lidská činnost. I proto jsme se snažili postupovat opatrně, abychom žádnému neublížili.
Za zmínku poté stojí přes 770 let starý tzv. Žižkův dub s obvodem 923 cm, který jsme cestou nahoru míjeli. Název odkazuje na husitské výpravy v 15. století, které dobývaly zdejší hrad. Název se ujal i přesto, že se Jan Žižka sám dobývání Lichnice vůbec neúčastnil.
Před cestou vlakem zpátky jsme ještě chvíli pobyli v centru Třemošnice, najedli se a vrátili se stejným způsobem.
Šimon Funda, 8OB
