Seznamte se, prosím
Příchod do nové školy může znamenat pro každého něco jiného. Pro někoho naději, pro jiného smutek, někdo to prožívá, pro jiného je to běžná věc. Jedno mají však všichni společné, setkání s novými lidmi. Každý z nás má přirozenou potřebu utvořit si na druhého nějaký názor. Stejně tak na tom jsou na začátku nového školního roku i žáci 1. A našeho gymnázia. A abychom jim situaci ulehčili, vzali jsme je na začátku září na tradiční adaptační kurz do Krkonoš.
Odjezd byl naplánován před polednem v úterý 4. září. Kromě řidiče a paní kuchařky obsadili autobus téměř všichni žáci 1. A (účasti se musel vzdát jen jeden z důvodu pobytu v zahraničí), dvě instruktorky z řad starších studentek naší školy, vedoucí kurzu, třídní učitelka, Eva Svěcená a školní metodik prevence Martin Machurka.
Program na první den byl dán odpoledním příjezdem. Žáci se tedy na krátké procházce seznámili jen s bezprostředním okolím školní chalupy. Na večer pak připravily instruktorky několik seznamovacích her, které slavily, alespoň podle reakcí, úspěch.
Na středu byla naplánována velká túra po hřebenech. Cílem byl pramen řeky Labe, toho času zcela bez vody. Večer si vzal slovo pan Machurka a pokusil se znavené prváky varovat alespoň před některými nebezpečími, které život na mladé lidi občas uchystá, jako jsou drogy, poruchy příjmu potravy nebo šikana.
Ve čtvrtek dopoledne se výprava rozdělila. První polovina si užívala na lanové dráze a druhá objevovala krásy Rokytnice nad Jizerou. Potom si obě skupiny úlohy vyměnily. A aby vzrušení nebylo málo, odpoledne se odehrál v okolí chaty orientační běh. Teprve večer přinesl odpočinek u táboráku za zvuků kytary a ukulele.
No a v pátek zbývalo jen uklidit, zhasnout, u autobusu se minout s osazenstvem dalšího adaptačního kurzu a hurá do Nymburka, kam všichni v pořádku dorazili téměř přesně v poledne. Podle plánu. Ostatně jako celý kurz.
